Zajímavosti pro rodiče, odborné články

 

Správné držení tužky začíná v kuchyni

tuzka-kuchyn-2

Správné držení tužky mohou děti trénovat od nejranějšího věku – už když se jako batolata začnou zajímat o malinké věci kolem sebe. Proč? Objevily, že mohou ukazováček a prostředníček spojit s palečkem – a vznikne dokonalý nástroj – špetka! A špetka pomáhá vzít to malinké – a to teď třeba trénovat!

Ale to trénování musíme my dospělí průvodci podpořit. Co všechno můžeme připravit?

  • malé věci, které budou do třech prstů pěkně pasovat a dají se někam vhazovat, strkat, třídit…
  • třeba toaletní papír nebo ubrousky, které se dají třemi prstíky trhat na neuvěřitelně malé kousíčky
  • chutné ovocné a zeleninové jednohubky s ozdobnými napichovátky – tak akorát do třech prstíků
  • pomoc při vaření – kde se mnoho potravin dá pěkně přenášet špetkou třeba do misky
  • malinkou pinzetou na potraviny, která se ovládá třemi prsty a mohou se s ní přemisťovat kousky jídla
  • jednoduché skládačky, kde každý dílek má malou úchytku – čudlík – pro tři prsty
  • nějaké šroubování třemi prsty
  • lžičku a kartáček na zoubky, které se učí prcek držet tak, jak jednou bude držet tužku – špetkou!
  • a podobně...
  • a také vzor nás průvodců, kteří budeme často ukazovat svým malým „opičkám“, jak se to a to a to dělá správně špetkou

Řešit špatné držení tužky v šesti letech bude pozdě – začněte co nejdříve. Ideální prostředí je kuchyň. A také výtvarné nabídky - vytrhávání, modelování, psaní houbičkou, vypichování tvarů, skládání tvarů z přírodnin, kreslení linií a tvarů na velkou plochu (houbička, křídy, štětec, pastely...), různé další tvoření. Žádné tlusté a těžké pastelky, ale normální pastelky s měkkou tuhou a profilem pro špetkový úchop.

Obratná ruka a šikovné držení – věcí špetkou - to je výsledek tréninku dovedností v praktických denních aktivitách v raném období dítěte. To bude předpoklad správného držení tužky…

zdroj:https://www.montessoricr.cz/

______________________________________________________________________________

OTÁZKY jsou často ZPŮSOB, kterým s našimi dětmi zahajujeme konverzaci.

Někdy je jich až příliš.

Často na nich STAVÍME celý náš ROZHOVOR.

Obzvlášť v období, kdy je to nejméně vhodné - když naše děti začínají rozumět našemu světu, zajímat se o něj, když začínají mluvit.

Jak vám bylo u tabule ve škole pod palbou otázek?

Pohoda & výzva & odhodlání & adrenalin ..?

nebo

Nejistota & tlak & stres...?

Je potřeba si uvědomit, že NĚKTERÉ děti mohou naše OTÁZKY ve vývoji brzdit. Často se totiž kolem nich točí veškerá konverzace s dítětem. A ten tlak může vyvolat BOJ - negativismus & útěk & zakrývání úst, uší, očí & vztek.

Každé dítě je jiné a i vy máte doma ORIGINÁL.

Aby nedošlo k omylu - OTÁZKY NEJSOU špatné!

Jen je potřeba je zejména u malých batolat a dětí, které se rozmlouvají později ROZUMNĚ DÁVKOVAT. Nejsou totiž jediným způsobem, JAKÝM je možné ROZHOVOR s dítětem začít. 

Než dítě zvuk nebo slovo použije, musí si ho několikrát krát "osahat" -slyšet & vidět pohyb mluvidel & zažít v kontextu k situaci.

Pak se ho snaží použít - OPAKOVAT. Často nepřesně. Jde o novou zkušenost a komolení je v tomto období naprosto na místě. Je na nás, jak budeme reagovat. Zda se budeme z prvních pokusů radovat a dítě bude mít tím pádem šanci & CHUŤ zvuky a slova pilovat, nebo je budeme v zápětí opravovat. Pak je totiž po radosti, přijde ještě pár dalších pokusů & pokud s nimi přijdou i další opravy: NE, to se říká TAK, řekni:..., .....tak se dítě pravděpodobně dál snažit nebude. Proč by to taky dělalo? Schválně, kolikrát se nadchnete pro něco nového a jak dlouho vám vydrží nadšení, když váš výkon ostatní neustále opravují...

JAK to dělat JINAK?

KOMENTOVÁNÍM. Popisujme. A buďme vždy o krok napřed.

  • Komentujme na prvním místě CITOSLOVCE & ZNAKY v případě, že dítě ještě nepojmenová zvukem. Např. Ham. Banán.
  • Komentujme na prvním místě SLOVO, poté ZVUK, který již dítě zkouší / umí opakovat. Např. Auto. Jede. Brrrrm brrrm.
  • Komentujme dvěma slovy & nebo jednoduchou větou, pokud dítě pojmenovává jedním slovem, nebo slovem & znakem, zvukem & znakem. Pes skáče, hop hop.

Tyto kroky dělá většina z nás přirozeně. Ani si je neuvědomujeme.

Nebojte se ZVUKŮ, CITOSLOVCÍ, jsou PŘIROZENOU SOUČÁSTÍ vývoje ŘEČI. Jsou to SLOVA NEOHEBNÁ = mají pořád stejný tvar,čili snadno se zapamatují & opakují. Vkládáme do nich EMOCE - jsou zajímavější, poutají pozornost více, než běžná slova.

A nezapomeňme DĚTI nejsou MALÍ DOSPĚLÍ.

smileyA jak to máte VY? Je pro vás komentování něčím přirozeným, co jde samo. Nebo ho musíte vědomě podporovat?

Zdroj: logopediejinak.com


Jak dítě navyknout na zdravý životní styl

Snaha naučit děti zdravějšímu stravování tak není rozhodně nic jednoduchého, mnohdy to spíše připomíná boj s větrnými mlýny. I tak ale není radno se předem vzdávat.

„Nejde tak o to pokaždé vyhrát, jako spíše vytrvat.“

Nenuťte sníst všechno 

Spousta rodičů zastává názor, že vše, co je na talíři, se musí sníst, žádné plýtvání nebo dokonce vyhazování potravin není přípustné. Jenže už v tom bývá často největší zádrhel.

Jeden z nedávných výzkumů naznačuje, že děti, které jsou nuceny vždy sníst vše na talíři, se budou více přejídat i ve chvílích, kdy se nebudou zrovna stravovat doma. „Nucení je špatným základem všeho,” . Vhodnou motivací při stravování je možnost volby. Vybírat je můžeme nechat např. druh zeleniny, množství jídla, poskytnout jim tedy možnost výběru. U dětí je podle vědců považován za normální stav, kdy sní zhruba 60 % porce, kterou dostanou. Pokud tedy nebudou jíst vše, rozhodně jim nehrozí, že by byly o hladu.

Žádné jídlo u televize 

Sledování televize je u dětí jedna z oblíbených aktivit. V omezeném množství na tom není nic tak špatného, ovšem nikdy by se přitom nemělo dítě zároveň stravovat.

„V tu chvíli stejně jako dospělý člověk nevnímá to, co jí, a také nemá přehled o tom, zda už je syto či nikoli.”

Další z výzkumů navíc poukázal i na fakt, že čím více děti sledují televizi, o to více jim v hlavě utkvívá myšlenka z reklam na nezdravá jídla. To je opět základ pro nezdravé stravování v pozdějším věku. I proto je u menších dětí lepší omezit sledování televize na minimum.

Vsaďte na různorodost 

Když bude dítě vidět na talíři stále ty samé potraviny, ještě k tomu ne zrovna zdravé, lepšímu stravování se nejspíš nenaučí. Je proto vhodné popřemýšlet o celkové skladbě jídelníčku a předkládat dítěti nové věci, které ještě nevyzkoušelo.

„To, že si dítě neoblíbí brokolici hned napoprvé, neznamená, že ji nevyzkouší později,”. Účinná je i barevná skladba jídla.

Zdravá svačina 

Již studie v roce 2010 poukázala na fakt, že děti konzumují až o třetinu více kalorií, než potřebují. Dezerty a nezdravé svačiny na tom měly velký podíl. „Malé děti jsou velmi aktivní a je tak zapotřebí, aby jedly menší porce vícekrát denně. Čokoládová tyčinka ke svačině ale není vhodná volba. I pro ně je vhodnější volit vyváženější formu, která obsahuje zdravé tuky a také proteiny.”

Kalorie nejsou to hlavní

Množství kalorií dodané dětskému tělu je sice důležité, ale není to jen o tom. I tak by měly i menší děti vědět, co jídlo, které jedí, obsahuje, kolik dodává tělu energie. Že stravování je o správném fungování a vyvážení organismu, ne jen o cukru a sladkostech. „Děti by měly vědět, že zdravé jídlo může být i barevné a veselé, nejen hnědé ve formě čokolády a cukrů”. Děti potřebují vyváženější stravu než dospělí, neboť jejich organismus se stále vyvíjí, potřebují látky důležité pro svůj růst. Není tedy možné dětem ubírat některé živiny, které např. už nepotřebuje organismus dospělého člověka (maso, mléčné výrobky, ryby apod.)

Neodměňovat sladkostmi

Odměňování sladkostmi není vhodné hned z několika důvodů. Zaprvé tím potomek dostává hromadu kalorií navíc, zadruhé to může v dítěti evokovat špatný přístup v chování, které si vypěstuje. Když se budu chovat (jíst, odpovídat, učit se ....) dobře, dostanu vždy nějakou sladkost.

Zapojte celou rodinu

Dětem je třeba jít příkladem, a to i ve stravování. Když tedy nebude tatínek nebo maminka jíst zeleninu nebo třeba ryby s dodatkem, že to prostě není vůbec chutné, těžko to dítě bude dobrovolně konzumovat.

Jedním ze způsobů, jak dítě zapojit do přípravy jídla, je například společné vaření. Čím zábavnější bude, tím lépe. Děti mají k jídlu, které si samy připraví, větší důvěru a chuť ho ochutnat a pocítit tak větší hrdost z toho, jak ho zvládly chutně připravit.

Bez nezdravých věcí to nejde 

Stejně jako je dobré dohlížet na to, aby dítě jedlo zdravě, je vhodné i občas dovolit nějakou tu sladkost. „Zdravé stravování není o striktním zákazu kalorických potravin, je o jejich omezení. Malý chutný dezert dvakrát v týdnu tak vůbec není na škodu.”

Pohyb jako zábava 

Pro dospělé je představa cvičení často spojena s tělocvičnou. U dětí je to ale jiné. Jelikož každé dítě potřebuje minimálně hodinu pohybu denně, je potřeba z toho udělat zábavu a oblíbenou činnost. Zkuste proto s dítětem hrát na zahradě fotbal, jít na procházku, o víkendu na delší túru, kterou zvládne, nebo na kolo. A opět nenutit do něčeho, co zrovna dítě nebaví.

______________________________________________________________________________

Jak ulehčit dítěti nástup do Mateřské školy?

Mluvte s dítětem o tom, co se ve školce dělá a jaké to tam je. Můžete si k tomu vzít obrázkovou knížku nebo si popovídejte s dítětem, které do školky chodí rádo. Vyhněte se negativním popisům, např.: „Tam tě naučí poslouchat.“, „Tam se s tebou nikdo dohadovat nebude.“ apod.

Zvykejte dítě na odloučení. Při odchodu např. do kina láskyplně a s jistotou řekněte, že odcházíte, ale ujistěte dítě, že se vrátíte. Dítě potřebuje pocit, že se na vás může spolehnout. Chybou je, vyplížit se tajně z domu. Dítě se cítí zrazené a strach z odloučení se jen prohlubuje.

Veďte dítě k samostatnosti, zvláště k hygieně, oblékání a jídle. Nebude zažívat špatné pocity spojené s tím, že bude jediné, které si neumí obléknout kalhoty nebo dojít na záchod.

Dejte dítěti najevo, že rozumíte jeho případným obavám z nástupu do školky, ale ujistěte ho, že mu věříte a že to určitě zvládne. Zvýšíte tak sebedůvěru dítěte. Pokud má dítě chodit do školky rádo, musí k ní mít kladný vztah. Z toho důvodu nikdy školkou dítěti nevyhrožujte (dítě nemůže mít rádo něco, co mu předkládáte jako trest) – vyhněte se výhrůžkám typu: „Když budeš zlobit, nechám tě ve školce i odpoledne“.
Pokud bude dítě plakat, buďte přívětiví, ale rozhodní. Rozloučení by se nemělo příliš protahovat. Neodcházejte ani narychlo nebo tajně, ani ve vzteku po hádce s dítětem.

Dejte dítěti s sebou něco důvěrného např. oblíbenou hračku, plyšáka apod.

Plňte své sliby – když řekněte, že přijdete po obědě, měli byste po obědě přijít.

Udělejte si jasno v tom, jak prožíváte nastávající situaci vy. Děti dokážou velmi citlivě poznat projevy strachu u rodičů. Platí tu, že zbavit se své úzkosti znamená zbavit dítěte jeho úzkosti. Pokud máte strach z odloučení od dítěte a nejste skutečně přesvědčeni o tom, že dítě do školky dát chcete, pak byste měli přehodnotit nástup dítěte do školky. Případně se dohodněte, že dítě do školky bude vodit ten, který s tím má menší problémy.

Za pobyt ve školce neslibujte dítěti odměny předem. Dítě prožívá stres nejen z toho, že je ve školce bez rodičů a zvyká si na nové prostředí. Přidá se strach z toho, že selže a odměnu pak nedostane. Samozřejmě – pokud den ve školce proběhne v pohodě – chvalte dítě a jděte to oslavit třeba do cukrárny nebo kupte nějakou drobnost. Materiální odměny by se ale neměly stát pravidlem, dítě by pak hračku vyžadovalo každý den.

Promluvte si s učitelkou o možnostech postupné adaptace dítěte – s dítětem ze začátku můžete jít do třídy, dítě může jít do školky jen na dvě hodiny apod.

Literatura: Příprava dítěte na zátěžové situace (PhDr. Simona Hoskovcová, Ph.D.)